Obchod s divokými zvířaty je po obchodu s drogami a zbraněmi jedním s nejlukrativnějších nelegálních odvětví. Nenasytnost, lhostejnost, ale také nevědomost lidí může mnoho druhů dovést až k vyhubení. Přesuneme se zase do Indonésie, na místní trhy s divokými zvířaty. Nyní pominu trhy, kde se divoká zvířata prodávají na maso, a budu se zabývat těmi, kde se divoká zvířata prodávají jako domácí mazlíčci. Opakovaně jsem navštívila několik velkých tržišť v Jakartě, Jogjakartě, Medanu a další menší různě po Indonésii. Každé tržiště je jinak velké, soustřeďují se na trochu jiné druhy zvířat, ale pro všechna tato místa bylo něco společného. Zvířata jsou chována ve velmi nuzných podmínkách, bez přístupu k vodě, na prašných hlučných ulicích a vedle běžných nechráněných druhů zde naleznete i ty ohrožené a chráněné. Ty jsou ale často pod pokrývkou někde vzadu, nebo se k nim dostanete až při získání důvěry místního obchodníka. V době nedávné, ještě v roce 2014, byli na trzích běžně k vidění například outloni nebo kočky bengálské, orangutana byste našli už jen při bedlivějším průzkumu. Od tohoto roku došlo ale k několika zabavením zvířat a potrestáním obchodníků, a tak už se více bojí své „exempláře“ ukazovat veřejně. To ovšem neznamená, že by se obchod s těmito druhy zastavil, je spíše více schován. K tomu také přispívá fakt, že se hodně tohoto obchodování přesunulo na sociální sítě, kde jsou obchodníci hůře dopátratelní a postižitelní. Přesuňme se ale zpět na tržiště. Při průchodu tržištěm se zvířaty kolem sebe uvidíte mix domácích druhů s divokými zvířaty chycenými z přírody. Co se týká primátů, z těch nejběžnějších je tu vidět makak vepří a jávský, mláďata, kterým byla zabita matka a byla chycena pro prodej jako domácí mazlíčci. Velmi oblíbené jsou také cibetky, poletuchy nebo tany, které jsou přebarvovány na bílou barvu, aby byli „hezčí“ a zvýšil se tak zájem o ně. Co se týká ptáků, v Jakartě najdete velkou budovu o několika patrech, plnou jen ptáků. Vedle těch cizokrajných tu naleznete nespočet místních druhů, přičemž za takového ptáčka, který umí hezky zpívat a je vycvičen do soutěží ve zpěvu, můžete zaplatit až několik tisíc korun. Ani klece přeplněné sovami nejsou žádnou výjimkou. Z plazí říše je toho zde taky nespočet, od leguánů až po různé druhy hadů. Hodně obchodníků se ale začalo soustředit na domácí zvířata, což je sice dobrou zprávou, jelikož se jedná o domestikované a odchované jedince, nicméně pokud bychom se podívali na péči a welfare u těchto zvířat, tak zde najdeme podvyživené, nemocné jedince na pokraji smrti, kteří stále „vězí“ v klecích na prodej. A taková vychrtlá kočka se zhnisanýma očima tam nejspíš také dožije. V „černých“ uličkách takového tržiště najdete na hromadě mrtvoly různých druhů nebo hromady ještě živých umírajících jedinců. Dokumentování těchto praktik se mnohdy neobejde bez odstrkování, nadávání a snah obchodníka zamezit fotografování. Jiní obchodníci vám s radostí zvířata vytáhnou z klece a ukáží. Nechci všechny obchodníky házet do jednoho pytle, pokud mají ve svém obchodě akvária s rybičkami, jaké naleznete i v běžném pet shopu kdekoliv na světě, tak je asi těžko můžeme odsuzovat. Prodávají se zde ale divoká zvířata odchycená z volné přírody, kterým byla drasticky zabita matka nebo celá rodina, aby se získala jejich mláďata a ta, pokud vůbec přežijí, jsou pak prodávána v nuzných podmínkách na místních trzích. Nemalé procento také zahrnuje chráněné druhy, které jsou bezprostředně ohroženy vyhubením. Navíc, jak tato divoká zvířata potom dopadnou v domácnostech lidí, to už je další otázkou.