Kaloňům se také říká netopýři s liščí nebo psí hlavou. Tito létající savci obývají tropické a subtropické části světa a živí se především nektarem a různými ovocnými plody. Celé kolonie kaloňů jsou bohužel chytány a prodávány na maso na místních trzích. To se děje i navzdory tomu, že kaloni byli prokazatelnými šiřiteli eboly a také mezičlánkem nyní velmi aktuálního nového koronaviru (nemoc Covid – 19). A to zdaleka není první ani poslední virus, který se díky obchodům s divokými zvířaty šíří na lidskou populaci. Pokud se přesuneme do Indonésie, konkrétně na ostrov Sumatra, kde jsem právě tyto praktiky dokumentovala, tak zjistíme, že z kaloního masa se zde dělá polévka, která má údajně léčit astma. Speciální léčivé účinky kaloního masa ale nebyly prokázány, a tak se přikláním spíše k tomu, že polévka prostě dělá dobře, ať už je slepičí nebo kaloní. Někteří místní lidé navíc tvrdí, že kaloní maso je smradlavé. Jenže v takové zemi, jako je Indonésie, kde největším koníčkem je pálit jednu cigaretu za druhou, se kaloni bohužel dostávají díky této pověře do hledáčku místních pytláků. Velký odbyt kaloního masa je v Medanu, hlavníhm městě Sumatry. Protože kaloní maso patří mezi dražší suroviny, cena se pohybuje mezi 400 Kč za živého kaloně až cca 600 Kč za opracovaného, je konzumováno především střední a vyšší třídou. Nicméně i chudší lidé si s radostí uloví kaloně, pokud mají tu možnost. Cesta z Berastagi do Medanu je tedy lemována klecemi, kde visí hejna kaloňů k prodeji. Kaloni jsou umístěni přímo vedle hlavní hlučné silnice (tak, jak je u Indonésanů zvykem, když prodávají své zboží) a jednou za den je jim podávána potrava v zavěšených kyblících nebo na klacíku přímo do tlamy. Nicméně kaloni jsou krmeni jednotvárnou potravou bez přístupu k vodě, a tak není divu, že občas uvidíte nějakého kaloně na dně klece, který bohužel svou životní cestu ukončil předčasně. Kaloni, kteří jsou v této lokalitě prodáváni, jsou dováženi především ze severu Sumatry, z Acehu. Je to proto, že místí kaloni jsou už téměř vychytáni, a tak obchodníkům nezbývá nic jiného, než kaloně dovážet. Z Acehu je to ale dlouhá cesta, a tak není divu, že spousta kaloňů už nepřežije ani samotný transport. Navíc místní se potýkají s problémem, že ovocné stromy, jako například durian, který patří mezi místní specialitu a představuje důležitou komoditu k prodeji, a zdroj obživy spousty lidí, přestává plodit. Kaloni jsou totiž důležitými opylovači a šiřiteli semen. A právě jejich absence v přírodě má negativní dopad i na místní zemědělce. To si ale mnozí přiznávají, až už je pozdě a někteří bohužel vůbec. Kaloni totiž žijí v obrovských hejnech a tak je velmi snadné za krátký čas pochytat všechny jedince žijící v dané oblasti. Kromě toho, že jsou kaloni kupováni pro maso, novodobým trendem (především u Číňanů) je, že si kaloně koupí a vypustí ho do volné přírody. Věří totiž, že jim to přinese štěstí. Ač se to může zdát jako šlechetný čin, takoví kaloni jsou ale vydáni napospas prostředí, které ani mnohdy neznají, často jsou zranění a vysílení a umírají pomalu a bolestivě. Navíc se vlivem blízkosti lidských obydlí mohli nakazit různými parazity, které budou dále šířit, a tím ohrozí volně žijící populaci kaloňů, což může mít fatální následky. Nehledě na to, že pokud jsou vypuštěni do oblasti, kde se kaloni stále loví, mohou být zase uloveni a celý kolotoč se opakuje, dokud nejsou použiti do polévky nebo prostě neuhynou. Dalším faktem je, že pokud si kaloně koupíte, zvyšujete tak poptávku a toto prázdné místo v kleci zaplní další kaloň odchycený z volné přírody. Stalo se mi, že jsem viděla skupinu turistů, kupujících několik kaloňů, aby je zachránili. Výše jsme si ale vysvětlili, proč to není šlechetná „záchrana“. Záchranou je, že si zvířata nebudete kupovat ani je požívat v restauračních zařízeních jako část svého „exotického dobrodružství“. Tato zvířata, která nejsou chráněna místním zákonem na ochranu zvířat, to totiž mají těžké už kvůli poptávce místních, tak nevytvářejme ještě poptávku zvenčí.